Tento příspěvek je zároveň trochu zápisník, kde jsou tipy a zkušenosti, co očekávat při přenocování na horské chatě, případně na co si dát pozor.
Vybavení – co si vzít a co naopak nechat doma
Rozhodně velký pozor na hmotnost! K horských chatám se obvykle stoupá po svých několik stovek výškových metrů a velká váha batohu nepotěší. Dodatečná kila se nasbírají velmi snadno po malých částech – náhradní karabinka, tričko navíc nebo vychytávka, která se ukáže jednoúčelová nebo úplně zbytečná.
Co bych naopak nenechala doma:
- Powerbanka – nabíjení bývá omezené na několik málo zásuvek na chodbě nebo v jídelně
- Prášek na přípravu jonťáku – pokud ho mám, nebolí mě obvykle hlava
- Kvalitní bunda – za mě nejlíp technická s membránou, to je MUST i na lezení
- Svrchní nepromokavé kalhoty – ty se hodí i po dešti v mokré trávě a společně s bundou poslouží líp než pláštěnka
- Vložka do spacáku, tzv. Hüttenschlafsack – na chatách obvykle povinná, protože šetří vodou a nepřevlékají postel pro každého hosta. Zatím se mi nestalo, že bych potřebovala spacák, protože by mi deky na chatě nestačily, bývají dostatečné.
- Špunty do uší – chaty jsou dřevěné, všechno je slyšet i na pokojích a v Matratzenlageru bude určitě někdo chrupkat 🙂
Oblečení je dost individuální, ale je potřeba vzít v úvahu, že k lezeckým cílům se obvykle stoupá, takže všechno, co má člověk při túrách na sobě, je zpocené. Na chatách bývají sušárny, kde se dá leccos odvětrat a přeprané nebo zmoklé oblečení usušit, ale po sprše je příjemné mít na sobě něco čistého. Na chatě chodí lidi buď v tom, co nosí venku, nebo klidně i v pyžamu, žádný stres 🙂
Praktické informace – voda, odpadky, svačiny, mobilní signál, wi-fi
Bydlení na horské chatě má svá specifika a tyhle jsou nejvýznamnější.
Voda je na chatách velmi vzácná, každá chata bojuje s nedostatkem. Zatím na všech chatách byla voda personálem prohlašovaná za pitnou, jen na Karlsbader tam byly zároveň cedulky, že pitná není 🙁
Sprchy jsou obvykle brutálně drahé. Zatím jsme se setkali se třemi variantami:
- Mincovník ve sprše – hodíš 50 centů a sprcha spustí non-stop na 20 sekund (mají na Blaueishütte)
- Mincovník mimo sprchu a dá se zastavit – koupíš si speciální žeton za 3E, hodíš do krabičky, naskočí 2 nebo 3 minuty, ale když zastavíš vodu, tak se zastaví i časovač (mají na Steinseehütte)
- Mincovník mimo, nedá se zastavit – žeton za 4E hodíš do krabičky, ale časovač běží od vhození nezávisle na tom, jestli teče voda. Po 3 minutách přestane téct i studená. Za mě nejhorší systém, protože není motivace vodu vypínat a u nás bylo rozbité zavírání, jak se to každý snaží co nejrychlejc stihnout do sprchy a zavřít se tam (mají na Karlsbader)
Odpadkové koše na chatách moc nejsou, protože běžné odpadky si hosté nosí do údolí s sebou. Není úplně dobré si brát nahoru jídlo, které se kazí, protože to pak není kam vyhodit.
Jídlo je na chatách obvykle ve formě polopenze s bufetovou snídaní a tříchodovou večeří za 40-50E. Na Steinseehütte byl vždycky výborný moučník, na Karlsbaderhütte byl místo toho velmi dobrý salát.
Jídlo přes den je možné si dát přímo na chatě, ale pokud člověk vyráží na celý den na túru, musí mít něco s sebou. Možnosti jsou v zásadě dvě, donese si svoje zásoby tyček, oříšků, jablek apod. nebo si koupí “Jause-Brot” na chatě. Na Blaueis to bylo za 1.5E (2024), na Steinsee za 2E (2025), na Karlsbader 8E (2025). Na Blaueis a Steinsee to fungovalo tak, že si člověk u snídaně vzal chleba navíc, do něj si dal cokoliv z bufetu a dostal na to svačinový sáček. Na Steinsee se to ideálně hlásilo den předem. Na Karlsbader jsme to nevyzkoušeli, protože to bylo drahé. Pokusili jsme se vyjít z vlastních zásob, ale to znamenalo, že jsem snědla 2 tyčky za den, což by mi na celý pobyt nestačilo. Pak jsme ale museli odjet kvůli nemoci, takže to bylo jedno.
Se signálem ani s daty to není žádná velká sláva, wi-fi byla za příplatek na jedné z chat (Blaueis), na druhých dvou vůbec. Na dobré chatě ale poradí s počasím i s lezeckými cíly chatař (Steinsee). Signál byl většinou na terase nebo někde v okolí chaty na vyšším místě.
Je dobré počítat s placením v hotovosti, karty zatím brali jen na Blaueis.
Je dobré být členem Alpenvereinu – kromě super pojištění dostane člověk v Alpách na většině chat slevu na ubytování.
Chaty, které jsme navštívili – dojem, lezecké příležitosti
Blaueishütte (2024) – tak to byla srdcovka, lezení v okolí super, chata velmi dobrý standard a výborné koláče 🙂 Lezecké cíle jsou přímo na stránkách chaty a na chatě jsou k zapůjčení desky s TOPy. Matratzenlager je v odděleném domečku, většina postelí jsou palandy po třech za sebou.
Steinseehütte (2025) – druhá srdcovka, sice dost adrenalinový výjezd na parkoviště a pak 800m nahoru pěšky, ale člověk se tam cítí jako doma – milý domácí, moc dobré jídlo, jen kromě jídelny docela zima. Ale zase celkem tlusté deky, takže v noci zima nebyla. Na pokojích jen sporé světlo. Matrazenlager jsou kotce po dvou (ne palandy), v pokojích jsou palandy. Lezecké cíle v okolí parádní, ale s nástupem ca 300 v.m. Přímo na chatě se dá pořídit za 18E krásný malý průvodce s TOPy.
Karlsbaderhütte (2025) – tak to bylo trochu zklamání – hodně lidí, celkem draho, často chybějící toaletní papír, divný systém na sprchy (detail výše), pitná voda s nápisy “kein Trinkwasser”, nějak se to nesešlo úplně šťastně. Na pokojích není světlo vůbec. Lezecké cíle v okolí zajímavé, ale spíš delší. TOPa jsou ke stažení na stránkách chaty a dá se objednat pěkný průvodce Alpin Klettern in den Linzer Dolomiten.