Pohoří: Berchtesgadener Alpen
Hora: Rotpalfen NO – Wand (2367 m n.m.)
Název cesty: Eisbär-Tour
Aktivita: lezení – vícedélka
Obtížnost: 5/5+ (4 min.)
Charakter: relativně lehká ale dlouhá lezecká cesta, těžší úseky dobře zajištěné, možnost slanění v první části je spíš teoretická kvůli sklonu
Nástup: 2:30 hod. z údolí, od Blaueishütte ca 0:30-0:45 min.
Sestup: asi 1:00 hod. k Blaueishütte, pak do údolí + ca 1:30-2:00 hod.
Délka lezení: 500m / 4-4.5 hod., 14 LD!
Celkový čas: ca 5-6 hod.
Údaje podle Bergsteigen.com, časy upravené podle vlastní zkušenosti
Eisbar-Tour jsme lezli v rámci Horoškoly SC, resp. její poslední části – týdenního praktického výcviku v horách. Bydleli jsme na Blaueishütte, odkud jsme vyráželi s naším instruktorem Jirkou, úžasným průvodcem, který nás toho za těch pár dní naučil neuvěřitelně hodně.
Naše osvědčené lanové družstvo – my dva, Vanda, Tom a Jirka, jsme měli už pár cest za sebou a taky jsme už pár dní společně s Jirkou pozorovali tuhle krásnou cestu. Od začátku ale bylo jasné, že 14 LD bude hodně dlouhá štreka. Tomu odpovídala i diskuze předcházející večer. Probírali jsme, co když budeme pomalí, co když už někdo nebude moct, co když …, měli jsme plán A, že to zkusíme zvládnout, a jako pojistku Jirku, který nám pomůže, když to bude potřeba.
Vstali jsme ještě před šestou, snídaně na Blaueishütte jsou naštěstí od 6, takže jsme se mohli před cestou najíst a za malý poplatek nabalit i chleba s sebou. V 7 hod. jsme vyrazili svižným tempem k nástupu, který jsme už znali z předchozích dnů. Cestou jsme se dozvěděli, že za námi poleze ještě jeden tým z Horoškoly, o to víc jsme pospíchali, abysme je nezdržovali.
Rychle jsme na sebe naházeli všechen materiál a Béda vyrazil do první délky za 4+. Když jsme za ním dolezli, přebrala jsme štafetu za 3- já, zkoušela jsem vyrazit na druhou stranu, ale Jirka s Bédou mě nasměrovali správně doprava a pak už to šlo v pohodě.
Pěkně to odsejpalo, ještě jednou jsme se vystřídali na 3.-5. LD, až jsme dolezli pod plotničky za 5/5+. Váhala jsem, jestli si to mám zkusit vytáhnout, ale bylo to pěkně odjištěné a kluci mě pozvbudili, tak jsem do toho šla. Trochu jsem tam přecejen vypsychla, v jednom místě jsem chytla expresku, ale pak už to šlo dobře a bylo to krásné plotnové lezení.
Zaštandovala jsem u jeskyně a už lezl Béda. Když dolezl, na chvíli jsme se zastavili vyfotit medvídka. U jeskyně byla i vrcholová knížka, bohužel schránka byla plná vody, a tak byla knížka celá rozmáčená.
Pak jsme se střídali na několika délkách až ke kuloáru, kde jsme rychle něco snědli, sbalili lana a vyrazili k poslední délce. Tam jsme se zase navázali, já jsem si poslední 14. LD vytáhla a zajistila Bédu. Když dolezl, všechno jsme sbalili a mohli se konečně přezout do normálních bot, ááh 🙂
Společně s ostatními jsme nejdřív vyrazili ještě kousek nahoru, pak nás Jirka (a Steinmani) protáhli nádhernou skalní stezkou k hřebenu, kde už byla značená cesta. Po ní jsme sestoupili k sedlu zvanému “Schöner Fleck”. Cestou jsme potkali kamzíky a výhledy na okolní vrcholky byly úplně parádní.
Pak přišel trošku adrenalin v podobě značené turistické vertikály, tj. lezecké I-II bez ocelového lana nebo řetězu. Jirka mi tam v klíčových místech poradil, kam si stoupnout, a ostatní to zvládali dobře, takže to nakonec bylo bez ztráty kytičky 🙂
Následoval sestup sutí, to si každý užívá po svém. Já jsem toho měla už celkem dost, třikrát mi to ujelo, až jsem si sedla na zadek.
Celkově to byl ale naprosto super zážitek, uronila jsem i kroupu, že už je za námi.
