Tenhle článek by měl mít ještě podtitul “, které nemusí člověka na první dobrou napadnout”. Rád bych v něm totiž zmínil pár drobností, které se nám na vícedélkách a při pobytu na horských chatách osvědčily a probral i naše zkušenosti a možná úskalí.
Vysílačky
Je zajímavé, jak málo lidí je na vícedélkách používá. Přitom právě na těchhle typech cest se nejčastěji stává, že se lezci nevidí, vzdálenost může být relativně dlouhá, a tak člověk často slyší přes celé údolí zoufalá “Sedím, zruš!” nebo “Dober!”. My považujeme vysílačky nejenom za pohodlné, ale taky ohleduplné k okolí (málokoho z ostaních lezců zajímá, co na sebe pokřikujete) a také bezpečnější. Vysílačkou se dá totiž případně i zkoušet dovolat lidem v okolí (mívají na to speciální mód, který prozvoní všechny v okolí). Navíc, pokud lezete ve větší partě, umožňují snadné udržování kontaktu, pokud se lanová družstva oddělí.
Baterie
My používáme vysílačky od Motoroly, která je asi takový zlatý standard pro hobíky, s vyměnitelnými AA bateriemi. Výrobce dodává k vysílačkám akumulátor ve formě tří slepených AA baterií, který jde dobíjet přímo ve vysílačce. Jeho nabíjení je ale dost dlouhé (klidně i 6-8 hodin, když jsou víc vybité) a kapacita je relativně nízká (900 mAh), takže po jednom celodenním lezení už není jisté, jestli vydrží další celý den.
Dospěli jsme tak spíš k systému, kdy si před výpravou koupíme co nejlepší obyčejné baterie (osvědčily se nám Ultra Alkaline z Alzy), které v pohodě vydrží celý týden vícedélkového lezení a o nabíjení se nestaráme. Letos jsme ale zjistili, že to má jednu drobnou nevýhodu – nabíjecí baterie mají standardně nižší napětí (1.2 V), zatímco jednorázové mají 1.5 V. A protože systém odhadování nabití ve vysílačce je pravděpodobně kalibrovaný na akumulátory, s jednorázovými bateriemi se vysílačka až téměř do konce tváří jako plně nabitá. Že jí dochází šťáva signalizuje až krátce před koncem (30 minut) a pak umře úplně. Je tedy potřeba s tím počítat a koupit před každou akcí nové baterie. Další alternativa, kterou chceme otestovat v příští sezóně, jsou větší (třeba 2500 mAh) akumulátory, které by mohly přinést výhodu obou světů.
Pár praktických rad navíc
- Podle modelu vysílačky se může snadno stát, že se vám v batohu nebo kapse vysílačka sama zapne, což může mít katastrofální dopad na baterku, pokud si toho všimnete třeba až druhý den.
- Pokud to jde (u našich vysílaček výborně), je dobré si vysílačku přidělat 2x. Typicky sponou na popruh batohu, ale pak ještě dozajistit např. prusíkem provázaným pevným okem na vysílačce. Občas se totiž může stát, že člověk vysílačku omylem shodí z batohu a vysílačka, která se právě řítí dolů ze skály, nepotěší ani (bývalého) majitele nahoře, ani nikoho pod ním 🙂
Tričko s kapucou
Tohle je za mě objev roku 2025! Jednu lezeckou etapu jsme letos měli v opravdových vedrech a se spoustou sluníčka. Takže i ve 2500 metrech bylo dost teplo a zuřivě to pražilo. Mně se dokonce podařilo spálit si vnitřní část ušního boltce, jak jsem byl delší dobu otočený ke sluníčku tou stranou. Museli jsme se teda pořád mazat a kdo se někdy domazával ve stěně a pak chtěl pokračovat v lezení, asi tuší, že úchop pak není zrovna nejjistější 😀
Abych měl jistotu, že si nespálím krk, vymyslel jsem, že si dám pod helmu jako plachetku nákrčník, což fungovalo celkem rozumně. Po návratu domů jsem se ale rozhodl zkusit jiné řešení, tedy lehlé triko s dlouhým rukávem a kapucou. Našel jsem jedno zajímavé od BD a pořídil ho. A rozhodně nelituju. Na celodenní lezení se z něj stalo moje výchozí triko. Kromě toho, že je opravdu lehké a není v něm vedro ani když to hodně praží, krásně stíní a má velikou kapucu, která se dá dát buď pod a nebo přes hlemu. Člověk je tak výborně chráněný před sluníčkem a přitom ho nehřeje látka přímo na kůži.
Tričko je plně syntetické, což jinak nepreferuju, protože syntetika většinou rychle zasmrádne. Ale tohle triko má nějakou speciální úpravu, díky které vydrží podobně jako merino, takže v pohodě určitě aspoň tři upocené dny.
Rychlá powerbanka
Na horských chatách to nebývá nijak slavné se zásuvkami. Na pokojích nebývají (občas tam není ani světlo) a ty, které jsou na chodbách nebo v jídelně, bývají často dost obležené. Pokud chce tedy člověk mít jistotu, že bude vyrážet na tůru s plně nabitým mobilem (což by měl), je dobré mít vlastní powerbanku.
Problém samozřejmě je, jakou kapacitu. Když je člověk na chatě týden, powerbanka, která by bez nabíjení tak dlouho vydržela, je poměrně těžká. Zvlášť, když je pro dva lidi. Pokud ale bude moc malá, je možné, že člověk nebude schopen dobít oba telefony plně.
Nám se nakonec osvědčila 20 000 mAh powerbanka s rychlonabíjením. Kapacita je v pohodě na dva telefony, i když není powerbanka plně nabitá a rychlonabíjení je velice pohodlné. Pokud je např. zásuvka jenom v jídelně, tak člověk zvládne v pohodě dobít powerbanku během večeře a jinak se o ní nemusí starat. Navíc rychlonabíjení funguje i na druhou stranu, takže powerbanka zvládá rychlonabíjet dva telefony najednou, což může být ráno, při potřebě rychle vyrazit, velký bonus.
Lehká čelovka
I když člověk plánuje pečlivě, opatrně a s rezervou, může se stát, že bude scházet za šera nebo za tmy, v lese se setmí poměrně rychle. Na druhou stranu nikdo nechce vláčet po vícedélkách těžký batoh, proto je dobré zvolit lehkou, ale dostatečně výkonnou čelovku. Při posledním návratu jsem otestovali Petzl Bindi. I přes minimalistické rozměry a hmotnost (33g), jsme s ní svítili na druhý stupeň ze tří asi hodinu cestou lesem a v pohodě to stačilo. Pomocí micro USB se pak dá dobít, aby byla připravená na další výpravy. Je možné ji přepnout i do módu červeného světla, které se používá na horských chatách, aby neoslňovalo ostatní.
